Kensei naru tamashi wa. Kensei naru seishinto. Kensei naru nikkutainiadoru. (Soul Eater)


POVÍDKY:
Ošklivka nebo kráska?  ........ 3. DÍL
JEDNORÁZOVKY:
Návrat z minulosti ..... 1 -
Pamatuješ..? .... ZDE
Vlci ... ZDE

copyrights.blog.cz


Ošklivka nebo kráska? 2 Díl

11. července 2010 v 20:30 | Mitsuki |  Ošklivka nebo kráska?
Tak po hooooooodně dlouhé opravdu dlouhéééé době xD, je tu druhý díl povídky. Doufám že si přečtete a necháte komentíka. A omlouvám se za chyby =D



Už jsem tu ležela tři dny. Ozvalo se zaklepání. Vstoupil táta. "Ahoj Saky," řekl a políbil mě na čelo. "Ahoj," usmála jsem se zaklapla jsem notebook a položila ho na stolek. "Tak jak se máš?" zeptal se. "Jo dobře, až na to že se tu brzy asi ukoušu nudou, ani ten notebook už mi nepomáhá." Oba jsme se zasmáli. "Mám pro tebe skvělou zprávu, no vlastně dvě." Rozzářily se mi oči. "No tak povídej, rychle," pobízela jsem ho. "No tak první zpráva je že…" odmlčel se. "že tě zítra odpoledne pustí domů a budeš si moc jít do školy pro vysvědčení." "To jako fakt? To snad není možný. Já jsem tak šťastná." Zajásala jsem. "A ta druhá zpráva?" "No ta druhá zpráva je že, nepřijede jen na prázdniny, ale zůstane tu., bude chodit s tebou do školy a taky bude bydlet u nás," nejprve jsem nepochopila koho myslí, ale pak mi to docvaklo." Vážně? To je super!! Už se moc těším." Radovala jsem se z toho zbytek dne. Ještě se za mnou zastavila Ino a dokonce i Naruto, ovšem ten asi po deseti minutách odešel na zápas - hraje fotbal. A byla úplně nadšená z toho že už mě zítra pustí. "Sak.. prosím řekni mi to konečně!! Kdo přijede a co se bude dít?" naléhala Ino. "Hm.. tak fajn, ale až po vysvědčení," oči se jí rozzářily. "Tak to beru, už se nemůžu dočkat." Já jsem se zasmála. Někdo zaklepal na dveře. "Omlouvám se, ale je konec návštěvních hodin," řekla sestřička a odešla. "Tak jo, já půjdu a zejtra se stavím už u tebe." Kývla jsem a rozloučila se.

"Tak, máš všechno?" porozhlídla jsem se po pokoji. "Emm…. Jo mám všechno," popadla jsem tašku a šla pryč z tohohle pokoje. "Pane Haruno, tady jsou jedny prášky proti bolestem je to jen kdyby náhodou." Sestřička podala tátovi nějakou hrabičku. "Děkuji, nashledanou," "Nashle," a konečně jsem šli pryč… V autě jsme skoro nemluvili. A po chvíli jsme konečně viděla náš baráček. Když jsme zaparkovali, vylítla jsem z auta a uháněla jsem k sobě do pokoje. Tam jsem skočila na postel a zachumlala se do peřin. "Saky, oběd!" zavolal na mě otec. Rychle jsem seběhla dolů a sedla si ke stolu. "Hm… pěkně to voní… a vypadá…" usmála jsem se a pustila se do jídla. "Jo a ještě něco… Pozítří odjíždím.. na služební cestu.." začal otec. "Co? A na jak dlouho?" podívala jsem se na něj. "Na … měsíc." Vykulila jsem oči. "Na celej měsíc?" "Je mi to líto Sak, ale potřebujeme to." "Hm.. fajn." Dál už jsme se nebavili. Odešla jsem do pokoje. Zapla notebook a přihlásila se na ICQ. Super byla tu.

Saky: Ahoj =)
Lexi: Hoj
Saky: Jak se vede?
Lexi: Jo celkem OK ty?
Saky: Jo taky.. Už se těšíš až přijedeš?
Lexi: Jo už jsem tě dlouho neviděla =)
Saky: Proč máš jméno Lexi? Vždyť se tak nejmenuješ =D
Lexi: No líbí se mi to =D
Saky: Aha =D
Lexi: A s čím vlastně potřebuješ pomoct?

Tak jsem jí to všechno dopodrobna řekla. Souhlasila. Byla jsem ráda. Ještě jsme si chvíli psaly. Pak jsem se odhlásila šla se podívat do skříně. Vybrat něco na zítra. Po asi půl hodině vybírání a zkoušení. Jsem si připravila černý ryfle a bílí tričko s potiskem. Nikdy jsme to neměla na sobě. Pak se umýt a spát. Ráno začal zvonit budík. Pokoušela jsem se ho vypnout, ale pořád to nešlo. Tak sem si naštvaně sedla vzala můj mini budíček a dala ho do sklenice s vodou která ležela na stolku u postele. Přestal. Musela jsem se usmát. Pak jsem se porozhlídla po pokoji. Potřeboval by změnu.. Pořád to tu vypadá jako když jsem byla malá akorát se změnila postel. Vzala jsem si oblečení a šla do koupelny se sprchnout. Pak jsem se oblíkla a šla k zrcadlu. Nevěděla jsem co s nimi. Nakonec jsem si je dala do drdolu jako obvykle nandala jsem si brýle. Seběhla jsem do kuchyně, kde už seděl taťka a četl si noviny. "Dobré ráno," pozdravila jsem a posadila se naproti němu. "Dobré," "Tati v kolik zítra odjíždíš?" zeptala jsem se. "Brzy ráno asi tak kolem čtyř hodin." "Hm.. a kam vůbec jedeš?" "Do Tokya" "Dobře bude se mi stýskat.." "Mě taky," "No a tatí .. emm…. no…." Položil noviny a podíval se na mě. "Co potřebuješ?" "No víš, jestli by si mi dal nějaké peníze… Chtěla.. chtěla bych si trochu upravit pokoj.." Podívala jsem se na něho psíma očima. Koukal na mě a po chvíli se usmál. Vytáhl peněženku a dal mi tisícovku. "Děkuju," usmála jsem se a skočila mu kolem krku. "No tak Saky… udusíš mě.." řekl přidušeně. "Promiň," zazubila jsem se a už jsem chtěla odejít do školy. "Jo a Saky ještě něco," znovu se prohraboval v peněžence. Podal mi dvoutisícovku. "Všechno nejlepší zlato," Vyjeveně jsem se na něj koukala. "No tak vezmi si to než mi upadne ruka." Zasmál se. "Děkuju moc.." dala jsem mu pusu a znovu ho objala. "Saky měla by si jít nebo příjdeš pozdě." "No jo, tak ahoj," ještě jednou sem ho objala a odešla. Cestou jsem se stavila pro Ino. Bylo tři čtvrtě na osm a tak jsem utíkaly. Stihly jsme to pár minut před zvoněním. "Copak Sakuro, byla si nakupovat v bazaru? Já tam ty tvoje hadry viděla." Řekla Karin a celá třída se začala smát. "Já ne, ale ty ses právě přiznala že tam nakupuješ.." Teď se začaly všichni smát na účet Karin a né mě. A Katin? Ta byla rudá vzteky. Chtěla něco říct, ale do třídy přišel profesor Kakashi. "Dobrý den třído, posaďte se. Je tu konec školního roku a přichází vysvědčení." Začal Kakashi jeho dost nudný proslov. Konečně jsme se dostaly k vysvědčení. "Naruto pojď si pro to." Naruto se zvednul a šel ke Kakashimu, úpně z něj lilo. "No tak Naruto přimhouřil jsem oči nad tou fyzikou, jen díky poslednímu testu a máš za čtyři." Podal Narutovi vysvědčení. "Děkuju" Byl tak šťastný, že Kakashiho dokonce obejmul. "Omouvám se.." Řekl a šel si sednou. "Moc děkuju Sakuro je to jen kůli tobě." Objal mě. "Není zač," usmála jsem se na něj. Kakashi pokračoval až se dostal ke mně. Podal mi vysvědčení a já na něj koukla. Měla jsem pár dvojek… a jednu trojku. Kakashi mi pogratuloval a já se vrátila do lavice. Koukala jsem na to jak z jara. "Kruci… já to věděla.." Naruto se na mě podíval. "Sak a z čeho jí máš?" "Z matiky," odpověděla jsem. "No co, příští rok si to zlepším." Usmála jsem se. Rozdal zbytek vysvědčení ještě nám řekl co bude dělat o prázdninách, tak nás pustil domů. Vyšli jsme před školu, Naruto se s náma rozloučil a šel domů. Já s Ino jsme šli k nám. "Tak už mi to řekneš Sak?" zeptala se. "No tak fajn, doufám že
tím budeš souhlasit. Přijede moje sestřenka." No a dál," "Nech mě domluvit nebo ti nic neřeknu. Jmenuje se Hinata Hyuga." "Moment.. ta Hinata? Ta super modelka?" "Jo to je ona," "Ona je tvoje sestřenka?" "Jo a necháš mě domluvit?" Ino se omluvně usmála a byla ticho. "No a já jí zavolala proto aby nám s něčím pomohla." Když jsem už dlouho mlčela tak to bylo znamení pro Ino že může mluvit. "A jako s čím by nám měla pomoct?" zeptala se. "No tak s čím by nám asi mohla pomoct super modelka?" podívala jsem se na ní s povytaženým obočím. Chvílí vypadala zamyšleně. "Ahaaaa, takže ona nám pomůže se změnit?" "Konečně ti to docvaklo." Usmála jsem se na ní. "Tak jo beru" Úsměv mi oplatila. "Jo a dneska jdem nakupovat. Chci si trochu změnit pokojík." "Super, už se těším." Došly jsme ke mně do pokojíku položili batohy, já si vzala peníze co jsem dostala. Mezi tím se vrátil můj otec. "Ino, počkáš chvíli?" "OK," Rychle jsem seběhla dolů. "Ahoj tati, mám prosbičku. Mohl by si jet s náma? Víš aby jsme ty věci pak měli kam dát." "Dobře tak rychle." "Jasně a děkuju." Běžela jsem zpátky do pokojíku. "Sak tady máš ode mě něco k narozeninám," řekla Ino a podala mi nějakou krabičku. "Ale Ino, já nic nechci, mě stačí že si moje nejlepší kamarádka." "Saky prostě si to vezmi a nechtěj mě naštvat," zamračila jsem na ní. Povzdechla jsem si a nakonec jsem si tu krabičku vzala. Otevřela jsem jí. Byl v ní stříbrný náramek s přívěšky. Přívěšky byly tři. Kytara, mikrofon a houslový klíč. "Páááááááni, děkuju moc Ino." Náramek jsem si připnula na ruku a odejmula jsem jí. "No jo vím jak ráda zpíváš." Podívala jsem se na ní. "Jak to víš?" ona se jen zazubila a utíkala před dům, kde už čekal můj otec. Zasmála jsem se a šla taky. Nasedly jsme a jeli do IKEI. Taťka řekl že s námi nejde že počká v autě. Souhlasily jsme a šly. "A co by si chtěla všechno koupit?" ptala se Ino. "No určitě barvu na stěny, možná povlečení a ještě něco." Ino odkývala a šli jsme k barvám. Nevěděla jsem jakou a pak mi Ino ukázala dvě takovou fialovou a žlutou, nakonec jsme vybraly fialovou. Daly jsme jí tedy do košíku a šly jsme dál. Uviděla jsem jednu skříň byla velká bílá a ve slevě. "Ino ta by se k tomu hodila že?" "No hodila, ale jak jí jako chceš dotáhnout domů? Ani do auta se to nevejde." Já se zamyslela. "Nechám si ji přivíst." A usmála jsem se. Zrovna kolem šel pokladník a tak jsem mu to řekla. Dal mi papírek kde si mám zapisovat kdybych ještě něco chtěla přivést. Poděkovala jsem a šly jsme dál. Po asi dvou hodinovém vybírání jsme to měly. Na papírku bylo napsáno: Skříň bílá, tmavě hnědé parkety 4x3, malý chlupatý kobereček ( bílý ), bílá polička. Ještě jsme to ukázaly prodavači aby věděl o jaký věci přesně de. Poděkovaly zaplatily jsme a s jedinou barvou a povlečením jsme odešli zpátky do auta. "Tak co Sak? To jste koupily jen barvu a povlečení?" zeptal se táta jak jsme nastoupily. "Ne, zbytek nám dovezou zítra odpoledne." "Hm.. takže já to neuvidím." "Ne, musíš si počkat." Zasmály jsme se a vyrazily domů. Dorazili jsme před sedmou. "Hele Ino nechceš u mě dneska spát?" zeptala jsem se když jsme jen tak seděly v pokojíku. "Jasně a zejtra můžeme začít s přestavbou tvého pokoje." Usmála jsem se. "Jo to by jsme mohli a mohli by jsme zavolat Narutovi, jestli by nám pomohl s tou skříní." "To jo." Povídaly jsme si. Ino pak napsala domů že u nás přespí. Večer jsem se ještě šla rozloučit s taťkou. A taky jsem se dozvěděla že Hinata přijede pozítří. "Tak dobrou Ino," "Dobrou," a usnuly jsme.

Ráno jsme se vzbudila první tak jsem si vzala věci a šla do koupelny se osprchovat. Když jsem se vrátila do pokoje Ino už byla vzhůru. Vzala si věci a šla se taky osprchovat a já šla zatím udělat snídani. Po snídani jsme zavolaly Narutovi. Chvíli to zvonilo a pak se ozval záznamník. "Ahoj, po zaznění tónu mi zanechte vzkaz…. Tůů," "Naruto vstávej!!! Hm.. ten rámen tááák voní!!" zakřičela Ino. Já se začala smát jak pominutá. "Co? Kde…kde je rámen??" začal bláznivě Naruto do telefonu. My se jen válely smíchy na podlaze. "No jo, srašně vtipný," řekl ironicky. "No víš jinak tě vzbudit nejde," řekla jsem už trochu uklidněná. "No jo tak co potřebujete že mě budíte takhle brzo ráno?" "Brzy ráno? Vždyť je deset." "No to možná je, ale pro mě je to ještě noc." Obě jsme daly oči v sloup. " Víš potřebovaly by jsme pomoct, já přestavuju svůj pokoj a ty jako "chlap" by si nám mohl pomoct, prosím" zaprosila jsem jen škoda že neviděl ty psí oči. "No tak fajn, za půl hodiny jsem tam." "Díky moc Naru, pa," a zavěsila jsem. "V kolik myslíš že to přivezou?" zeptala se Ino. "No to netuším, ale aspoň můžeme zatím vyklidit pokoj, a když to stihnem i vymalovat." "Jo, to jo" "Děkuju moc Ino že mi pomáháš." "To nic Sak, nejlepší kamarádky si mají pomáhat." Usmála se na mě a objala mě. Pak jsme se konečně pustily do vyklízení. Všechny věci oblečení a podobně jsme naházely do krabic. Zůstal tam jen nábytek. "Kde ten Naruto vězí," jen co jsme to dořekla zazvonil zvonek. Rychle jsem tam doběhla a otevřela. Byl to Naruto. "Tak sem tady," "Jo o dvě hodiny později." Usmála jsem se na něj. "No jí za to nemůžu, ta postel mě vůbec, ale vůbec nechtěla pustit," zazubil se. "No jo a teď pojď." Pustila jsem ho dovnitř a šly jsme ke mně do pokoje. "No, ale co s touhle skříní?" Ino ukázala na mojí starou. "Co třeba jí rozmontovat?" řekl Naruto chytře. "To je dobrej nápad, vidíš když chceš tak ti to myslí." On se na mě ublíženě podíval. "To-to jako ž-že sem blbej?" zeptal se a přitom popotahoval. "Ne! To ne! Tak sem to nemyslela, jen že … no to je jedno. Prostě blbej nejseš. Ty seš jen praštěnej." Usmála jsem se na něj. A už se zase smál. Začaly jsme se smát všichni a když jsme se uklidnily daly jsme se do práce. Zachvěli to bylo hotový a my mohli malovat. Dala jsme nám takový velký starý košile a štětce. A "zábava" mohla začít.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akineko-chan Akineko-chan | Web | 13. července 2010 v 14:38 | Reagovat

kawaiiiiiiiii uzasneeeeeeee..tesim sa na dalsi diel...XD :-D

2 SHIKASHI SHIKASHI | Web | 17. července 2010 v 21:40 | Reagovat

kawai a proste nej dalsi dil plsky

3 Majulík-chan Majulík-chan | Web | 2. srpna 2010 v 21:32 | Reagovat

waaaaau.. ja zasneeem.. supeer.. prosim pokrackooo =D

4 Saskiee Saskiee | Web | 24. srpna 2010 v 20:05 | Reagovat

krásnýýý....rychle pokráčko :-D :-D

5 Julis Julis | Web | 26. srpna 2010 v 19:32 | Reagovat

Honem pokračování.Takovou hezkou povídku přece musíš dopsat.

6 Saky Saky | E-mail | 14. září 2010 v 16:33 | Reagovat

kraaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaasneeeee strasne rychle pokracko pls :-)

7 Tsukiko Tsukiko | E-mail | Web | 22. září 2010 v 19:28 | Reagovat

Tsugooooi !! Už se těším na další ^^ :-D

8 nell nell | 5. listopadu 2010 v 19:15 | Reagovat

daléjj !! je to božíí

9 Tarei Tarei | Web | 17. listopadu 2010 v 11:26 | Reagovat

honem pokračuuj!!

10 BeRuŠšš BeRuŠšš | 22. listopadu 2010 v 21:27 | Reagovat

Kráááááása

11 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 20. ledna 2011 v 19:05 | Reagovat

paci sa mi to XDDDDD je to sugoi XDDD a objavi sa tam aj pan emo??? cize sasuke XDDD

12 marketa251996 marketa251996 | Web | 20. února 2011 v 15:41 | Reagovat

Heh :D To buzení bylo dobrý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama